Jak to začalo
Začalo to tím, že se konala událost, kdy lidi spamovali kluky na twitteru a prosili je o to, aby dorazili do Evropy.. já se připojila a řekla si, že jestli opravdu přijedou, já tam prostě musím být... za každou cenu... a druhý den? Kluci oznámili evropské turné. Samozřejmě, že to nebylo kvůli spamování, to by tak rychle nezařídili, byla to jen náhoda, ale to na tom nic nemění. Brečela jsem štěstím když jsem se o turné dozvěděla a pak podruhé, když mi ho máma dovolila. Pak si to rozmyslela a já probrečela smutkem tři noci. Po přemlouvání pověděla, že jít můžu, pokud mi to dovolí táta a ten mi to dovolil.. 4 dny jsem hledala kamarádku s kreditkou abych si lístek mohla objednat a když jsem jí našla, pěkně nás ta kreditní karta potrápila.. nebudu vysvětlovat, ale další 3 dny jsme obíhali banky aby se to vyřešilo.. a nakonec vyřešilo :) Moje zlatá sestřička An-chan nabídla, že můžu s jejími rodiči a Rinako jet na koncert do Budapeště autem.. tak jsem objednala lístek :3 Řekla jsem mámě, že bych na ten koncert tedy šla když mi to táta povolil.. a ona to opět zamítla -_- Tak co teď? Když je vše domluvené a mám lístek?.. Naplánovala jsem něco, co nikdy předtím a ani by mě nenapadlo, že tohle někdy udělám - útěk.
Pak už zbýval měsíc, pár týdnů, pár dnů.. a já se na koncert těšila čím dál míň. Bála jsem se, co bude potom doma, jaká bude reakce mámy a toho, že na koncertě budu sama když na rozdíl od holek nemám VIP vstupenku. Také jsem měla černé svědomí, že utíkám z domu.
Těsně před koncertem
Šíleně smíšené pocity, které se jen těžko popisují. Noc před koncertem jsem nemohla vůbec spát.. to ta radost z toho, že je uvidím a smutek z toho, že zdrhám a že tam nebudou všichni které bych tam chtěla mít.. hlavně mojí milovanou sestřičku Teér a kamarádku Toffí. Ale utéct z domu jsem byla pevně rozhodnutá, ať se stane cokoli. Vstala jsem ve čtyři ráno, abych v 5.30 vyjela autobusem do vedlejší vesnice, ze které mi jel v 6.10 bus přímo do Prahy. V autobuse jsem mámě napsala SMS o tom, že odjíždím a jak mě to mrzí, cítila jsem se vážně dost mizerně. Doufala jsem, že alespoň tentokrát mě pochopí, bohužel se tak nestalo.. Na nádraží na mě měla čekat An-chan, ale nějak jsme se špatně pochopily a tak jsme se chvíli hledaly v metru. Hlavně, že jsme se našly xD Krátce po sedmé hodině jsme vyrazily s jejími rodiči směr Brno, kde na nás čekala Rinako.. ještě nikdy jsem jí neviděla, popravdě jsem byla ze setkání nervózní, ale je to skvělá holka :) No a pak.. už směr Budapešť :3 V autě jsme se zabavily myslím docela dobře.. často jsme se smály a cesta utekla.
Když jsme dorazily do Budapeště, místo do hotelu jsme jely rovnou před klub, abychom tam byly co nejdřív.. a víte co se stalo? Kluci zrovna vystupovali z autobusu!! Byli jsme tam jen my a asi dalších 10 cafekkos.. byl skvělý pocit je vidět, cítila jsem se šťastná.. a dokonce jsme se i zasmály -> Nejdříve vystoupili Miku, Yuuki, Takuya a Kanon.. mávali nám a pak se přesunuli do klubu i se svými kufry, které už měli nanošené venku.. po dvou minutkách vylezl Teruki, chvíli mával a pak si spokojeně kráčel směrem ke klubu.. jeden ze zaměstnanců na něj ale houkl a ukázal na kufr.. Teruki se musel vrátit a odkráčet i s kufrem.. vím, že to takhle nevyzní moc vtipně, ale věřte mi, že ta scénka vtipná byla xD Tak to je můj první zážitek s kluky :)
No.. pak jsme před klubem čekaly několik hodin.. popravdě to byla docela nuda tam jen tak stát, ale alespoň nebyla moc velká zima a mohly jsme být nějakou dobu pohromadě, přestože já jsem neměla VIP a holky ano.. Přišel k nám manager a fotograf kluků, říká se mu "junior-san" možná ho znáte, na netu vídám dost jeho fotek. Vyblesknul nás a fotku pak hodil na oficiální stránku An Cafe na fb, ale sem jí nedám, vypadám tam příšerně xD Jelikož kluci přijeli o něco později a nestíhali zkoušku, koncert odložili o dvě hodiny, z čehož sem měla opravdu "radost" protože já pako jsem si zapomněla pití, takže jsem měla žízeň od dvou hodin odpoledne do skoro jedenácti večer.. mno nic xD Dvě hodiny před koncertem nás rozdělily.. musela jsem jít jinam, než jsou VIP, takže An-chan a Rinako čekali hodinu někde jinde, aby se mohli setkat s klukama a já někde jinde dvě hodiny, abych mohla na koncert.. žádný čech tam nebyl, takže jsem jen koukala na mobil a počítala minuty... bylo to tak příšerně dlouhé -_- Ale co bych neudělala pro An cafe, že? :)
Po dvou hodinách čekání mě bolel celý člověk..hlavně nohy a záda, na která dost trpím :/ Pak nás konečně pustili dovnitř.. V první řadě jsem viděla stát An-chan, tak jsem si stoupla vedle ní. Nebyli tam žádné zábrany.. byli jsme přímo u podia! :3 Které bylo popravdě.. až nepřirozeně vysoké -_- pak už jen všichni koukali jak jim kdosi ladí nástroje a dosti hlučně čekaly na příchod kluků :DD Překvapilo mě, jak málo lidí přišlo.. tipla bych si tak.. no možná těch 100 maximálně.
Konečně! Na podiu se objevil Teruki, po nich přišli Yuuki, Takuya a Kanon a nakonec Miku.. Kluci okamžitě začli hrát Smile Ichiban ii Onna (moje první japonská písnička, od mé první japonské kapely, na mém prvním japonském koncertě se hrála jako první :33) Z toho jsem byla nadšená opravdu moc. Po druhé písni Miku zkoušel mluvit maďarsky.. vypadal při tom hrozně roztomile, jak se snažil rozluštit z papírku co že má vlastně říkat.
Něco ke klukům
Teruki.. když jsem ho viděla na fotkách s tou blond barvou, řekla jsem o něm, že vypadá jak "nedopečený grilovaný kuře" ale.. jak jsem ho viděla naživo.. uvědomila jsem si, že jsem mu křivdila a to že moc. S tou barvou vypadá nádherně, je strašně roztomilý (ano vážně.. Teruki je teď úplně kawaii :3) a taky ehm.. vypadá o dost mladší, prostě mu to moc moc sluší a já se mu omlouvám za to kuře :3 xD Kdo by řekl, že na fotkách to bude vypadat úplně jinak, přestože jsou barvy stejné? O.o Bohužel jsem na něj neměla přímý výhled, jen jsem občas nakoukla někomu přes rameno, abych ho vůbec viděla hrát. Takuya.. na něj a na Mika jsem koukala asi nejvíc, protože jsem je měla přímo před sebou. Zamilovala jsem si ho ještě víc (jestli to vůbec jde). On má tak kawaiiní výrazy, že to prostě nejde popsat.. A úplně úžasně komunikuje s publikem, vždy si někoho vybere, pokývne na něj hlavou jako kdyby si s tím člověkem právě něco domluvil a pak udělá takový roztomilý "duckface".. :3 I já měla to štěstí a hned několikrát.. :) Ale na mě se podívali vlastně všichni.. Miku, Kanon, Taku a při loučení i Teru.. a mam dojem, že Yuuki na mě zíral nějak častěji než na ostatní lidi O_O což samozřejmě nemůžu poznat, přes ty sluneční brýle.. ale pořád měl hlavu natočenou přesně na mě když byl hodně blízko xD A mimochodem, neměl paruku.. Yuuki neměl paruku!! To je poprvé, co se odvážil jít bez ní a já byla u toho! Hned si u mě šplhnul! :3 Celou píseň Natsu koi natsu game jsem od něj skoro nemohla spustit oči.. nejen proto, že byl přímo přede mnou, ale show předváděl opravdu skvělou :3 Kanon.. se děsně potí xD Ne.. to není hezký říkat :3 Ale je to pravda xD Byla sem pěkně ocáklá jeho potem když se přiblížil, heh xD Byl ode mě ale jinak docela "daleko". Byla jsem sice uprostřed, ale přece jenom o malý kousek blíž k Takuyovi. Ti dva ale stejně často přebíhali a měnili si na chvíli místa, takže jsem se mohla koukat i na to, jak tam Kanon vykopává nohy do vzduchu či kývá hlavou až sem se divila, že se mu nezamotala xD No a Mikuppy.. náš gremlinek :) ani nevím, co mám říct, znamená pro mě tolik, že ani nevím, jak to popsat.. prostě náš dokonalý Miku.. vynásobte si šťastnou Cherry asi tak 1000x. Moc se mi líbilo jak vždy když dal ruku mezi lidi a všichni se ho chytli, zavřel oči, jemně se usmíval a užíval si to.. to bylo úžasné :3
Všichni čtyři působí tak neskutečně mile :) Yuukiho vynechávám záměrně, poznávám to totiž především podle očí a ty jeho jsem neměla šanci vidět.. možná proto mi vadí..
Jo a!! Mám nyappy tašku, kterou nejspíš od teď budu tahat úplně všude.. jsem do ní zamilovaná :D An-chan si jí koupila taky a společně jsme jí koupily naší sestřičce Teér jako dáreček. Je úžasný, že konečně tři ségry z Ac teamu budou mít stejnou věc.. a nevadí, že to není červený náramek po vzoru Ac :)
Po koncertě jsme jely na hotel.. Nejdříve jsme si prohlížely pořízené fotky a dost jsme se u toho nasmály, potom jsem vytasila svojí hru a zdá se, že to holky dost bavilo, byla to taková.. úžasná tečka :3 Kolem jedné v noci si Rinako zabrala gauč a my s An se přesunuly na pokoj.. holkám se prý spalo dobře, já spala jenom chvilku.. ale usínala jsem s myšlenkou, že kluci jsou ve stejném městě jako my. Domů jsme se vydaly dnes v osm ráno.. ve čtyři odpoledne jsem přišla domů, odhodila tašku a flákla sebou na postel.. usmála se a uvědomila si že.. jsem tam opravdu byla.. spnila jsem si slib a svůj velký sen..
Nějaké zajímavosti :D
Takuya se vždy někomu zahleděl do očí, Kanon vždy jen tak mrknul do davu a Miku to bral po řadách xD Vždy cestoval očkama po lidech.. a hádejte na koho se ze všech těch lidí koukal nejdéle? Na naší An-chan! Projížděl očima dav a pak se zaseknul očima na An.. měla jsem úžasný pocit i za ní :3
Taku, Miku a Kanon docela často chodili ke kraji podia... asi mě teď hodně cafekkos co by si chtěli na své miláčky sáhnout bude chtít zabít, ale.. já to neudělala.. nešáhla jsem jim na botu či nohu jako ostatní, i když jsem měla tu možnost.. necítila jsem tu potřebu. Nepochopte mě špatně, dala bych toho hodně za to, abych si s nima mohla třeba potřást rukou, ale tohle.. nevím.. přišlo mi to jako kdybych měla šahat na cvičený opičky. Hodně lidí po koncertu říká, že si uvědomili, že to jsou "opravdu lidi" a je jedno jestli jde o An Cafe či jinou skupinu.. Já si to nemusela uvědomovat, vždy jsem je brala jen jako lidi.. ale lidi, kteří pro mě znamenají opravdu hodně a záleží mi na nich jako na málokom, dali mi toho tak strašně moc.. chci se s nimi setkat, ale nevidím důvod, proč bych se jich měla dotknout prstem. Asi jsem blázen, ale je to tak.
Když Miku klečel na zemi a lidi k němu natahovali ruce, jedna slečna mu podávala gumičku do vlasů O.o Miku na ní chvíli koukal, vzal jí do ruky, ještě jednou na ní zkoumavě pohlédl stylem "wtf?" a pak si jí nasadil na čtyři prsty.. O chviličku později více mrsknul rukou a gumička odlétla kamsi do neznáma :D (doteď sem nepochopila, proč mu slečna dávala svojí gumičku do vlasů.. Myslím, že jsme s Mikem měli v tu chvíli podobný udivený výraz..)
Když se loučili, Kanon natáhl k lidem obě ruce a asi se naklonil až moc.. kdyby blízko nestál Yuuki a nezatáhl ho oběma rukama za pas zpátky, Kanon by stál (nebo se spíš válel na zemi) přímo vedle mě.. :D
Jsem An Cafe vděčná za spoustu a spoustu věcí.. Dali mi "vstupenku" do světa japonské hudby, díky které jsem poznala spoustu nových lidí a přátel a tři úžasné sestřičky Teér, An a Bájí bez kterých si to už ani neumím představit,taky mi dali spoustu důvodů proč smát ale i těch, proč tu poplakávat u monitoru či v noci do polštáře, dali mi úžasné vzpomínky, dali mi více seběvědomí a odvahy... znamenají pro mě neskutečně moc.. An-chan mi na hotelu řekla, že nechápe proč rozlišuju nejoblíbenější kapelu a svojí "srdcovku".. Mojí nejoblíbenější skupinou jsou Vistlip.. miluju ty písničky, miluju ty kluky.. ale vkus se může měnit a já za rok můžu být poblázněná do jiné skupiny a Vistlip se odsunou na druhou příčku (i když si to teď nedovedu ani představit).. s An Cafe jsem toho prožila tak hrozně moc a dali mi toho tak moc, že i když to není skupina kterou teď poslouchám nejčastěji, vždy mi zůstane v srdci mnohem hlouběji než kterákoli jiná.. to je ten rozdíl :)
Chtěla bych moc poděkovat Teér za to, že pomáhala s vlajkou a máme díky ní tolik podpisů, An-chan za to, že mě vzala sebou, jsem moc ráda, že jsme se zase o trochu více poznaly a že jsem tam mohla být s tebou :) Yui za vlajku a Yui i Warymu za snahu dojet do Budapeště abych tam nebyla sama, Simče za to, že mi zapůjčila kreditku a obíhala semnou banky a Bájí za to, že trpělivě vyslechla všechny mé výkecy ohledně koncertu, které už museli být dosti otravné.. Mám vás ráda <3
