úterý 24. prosince 2013

Vánoční nadílka 1/2

Adminka Teér-chan má pro vás všechny dáreček. (Především, ale pro mé spoluadminky. Dokonce se v povídce objeví jedna z nich, ale vystupovat bude hlavně až v druhém díle.) Tak snad se vám bude líbit. Klidně zanechte svůj názor i to, co byste v příští části rádi viděli. :))
 
 
''Miku! Pomoz mi s tím!'' zabalancoval Kanon s hromadou krabic v náručí. Rozhodl se, že přitáhne všechny potřebný krámy a donutí kluky zvednou zadky a jít ozdobit stromeček, který musel ráno sám dotáhnout, zatím co ostatní tiše spali.
''Pojďte nám pomoct.'' přiřítil se Miku do vedlejšího pokoje, vypl klukům televizi a dokopal je do hlavní místnosti, kde už stál krásný živý stromeček. Byl dost vysoký. Jeho špička sahala až téměř ke stropu.
''Proč takhle brzy? Vždyť Vánoce jsou až zítra.'' postěžoval si Yuuki a plácl ssebou do křesla, odkud měl na ostatní hezký výhled. ''Doufám, že už máš dárky.'' usmál se Takuya a otevřel první krabici, ve které leželo rovnou několik druhů světílek. Nečekal, že mu Yuuki vůbec odpoví. Věděl, že dárky nakupuje vždy až na poslední chvilku. Vždycky se den před Štědrým dnem večer vypaří a proletí celé město a vrátí se s hromadou plných tašek. ''Tak, který si dáme letos? Červený, modrý nebo barevný?'' odpovědi se nedočkal, takže zavřel oči a poslepu za jedny zatáhnul. ''Takže červený.'' zamumlal si pro sebe. Nikdo mu nevěnoval pozornost. Všiml si ho až Teruki, když se celý do těch světýlek zamotal a roztáhl je po celý místnosti.
''Ah, pojďte něco udělat. Uděláme si krásný svátky jako minulý rok.'' štípl Miku Yuukiho a Terukiho do zadku. Yuuki zaječel, až se to rozlehlo po celé místnosti. Pohladil si zadek, aby ho to nebolelo a společně s ostatními nakoukl do ostatních krabic a dali se do zdobení stromku. Jen Kanon ještě ozdobil okna a přidal se k ostatním.
Když Kanon na závěr vysazoval Mika za krk, aby mohli dát na špičku stromku hvězdu, málem spadli a shodili ho na zem. Naštěstí byl Teruki poblíž a Mika chytil aby na něj nespadnul. Bylo to o fous. ''Uff..'' oddychnul si Miku. ''Díky.'' věnoval mu hezký upřímný úsměv.
''Kam zas zmizel Yuuki-chan?'' přiřítil se do pokoje Takuya, poté co uklidil prázdné krabice zpátky na půdu a ostatní mezitím, po tvrdé práci, odpočívali. ''Jako bys ho neznal.'' ozvalo se hned několik hlasů a dál se nerušeně koukali na televizi. Dávali zase jednu z těch okoukaných pohádek, které vysílejí snad každým rokem už desítky let.
''Takže..'' stoupl Miku před televizi jen co skončila pohádka. Byli trošku naštavní, ale reklamy byly stejně pořád stejný, takže to chvilku vydrželi. ''Yuuki donese zítra polívku, já něco k snídani, Teruki hlavní chod k obědu a ostatní cukroví a ostatní sladkosti. Né, že zas někdo něco zapomenem abudeme o hladu, jako minulý rok. Na večeři se odebereme domů ke svým rodinám, ale ještě před tím si rozbalíme naše dárečky, souhlas?'' všichni jen rychle přikyvovali k souhlasu, aby už uhnul. Reklama právě končila a začínala další pohádka.
Miku otráveně usednul ke svému počítači a napsal krásné přání všem svým fanouškům na svůj twitter. ''Až se všichni probudí, určitě jim to udělá radost.'' předetl si ještě pár tweetů, co napsali během dne ostatní kluci z kapely a šel na vlak domů. Ostatní odjeli chvíli po ním. Yuukiho už ten večer nikdo neviděl. Vždycky mu to trvá děsně dlouho. Zřejmě jel rovnou ke své rodině.
Ráno se kluci sešli už kolem 8. ráno, jen Teruki měl zpoždění. Snad nikdy nepřišel včas. Vždycky má spoustu výmluv a musí se na něj čekat. Když viděl ty naštvaný pohledy ostatních, měl chuť něco říct, ale svý tajemnství si nechal pro sebe. Odpoledne se za nimi staví Bou, právě byl zatím, přemluvit ho, aby alespoň na chvíli došel. Stejně pro něj měli připravený dárky. Ne všichni, Takuya a Yuuki ho znali spíše z vyprávění, i když měli možnost ho už několikrát vidět.
Miku donesl k snídani pro všechny sushi. Byla to pro ně taková každoroční tradice. Vždycky měli to stejné. Po snídani se někteří odebrali do svých pokojů, někteři k pohádkám a Miku jediný šel něco dělat. Nejprve umyl nádobí, aby si měli do čeho nabrat oběd a pak šel dát všechny dárky pod stromeček. Nejprve dávali všechny do kouta, aby byly pěkně pohromadě a až na Štědrý den je někdo z nich přesouval pod vánoční stromeček.
Zazvonil zvonek. ''Kdo to může být? Manager říkal, že se staví až zítra.'' vyskočil Kanon z pohovky a došel ke dveřím. Nevěřil vlastním očím. Netušil, že se tu Bou staví. Už dlouho jej neviděl. Měli moc práce s nahráváním nového CD, se zařizováním nového turné, plno focení, rozhovorů,..''Rád tě vidím.'' objal ho. Mezitím se přiřítil Miku. Vytryskly mu slzy z očí. Odžďouchl Kanona a skočil mu kolem krku. Utřel si slzy do rukávu, aby si toho nevšimli i ostatní. Slyšel jak se právě řítí podívat, kdo to za námi přišel.
Po pár hodinách vyzvídání Boua a vlastně i dění okolo An Cafe jsme si všichni sedli ke stromečku a dali se do práce. Začal Bou, aby se kluci nehádali. Kdyby tu nebyl, Teruki s Kanonem by se asi pohádali o tom, kdo z nich by začínal. Vždycky rozbaloval jeden a ostatní koukali a čekali,co tam bude mít. Pak byl na řadě další a další a tak to šlo dokola.
Dostali spoustu blbostí. Miku našel ve svém balíčku speciálně vyrobený kondomy s logem An Cafe. Svův dáreček tu našel i Nyappy. Rozbalil mu ho samozdřejmě Miku. Schovávala se tam obrovská pískací kost obvázaná růžovou mašličkou. Tu náš malý pejsek okamžitě strhnul pryč. Tejvíc, ale překvapil Kanonův dárek. Nikdo nic živýho nečekal. A nakonec..jak ten dárek sem mohl někdo dotáhnout? Miku se nejvíc divil nad tím, že když je předělával na druhou stranu místnosti, taková krabice tam nebyla. Na bocích byli velké díry, aby mohla dýchat. Ano, z krabice se vysoukala nádherná dívka, ruce měla svázané červenou mašlí. ''Mám ten pocit, že tohle se s námi moc nedomluví. Na první pohled bylo jasné, že to není asiatka.'' zasmál se Yuuki a všichni se k němu přidali. Kanon se však zavochal o něco lépe než ostatní a hned poté co se vzpamatoval, rozvázal ji ruce a snažil se zjistit odkud je a kde se tu vzala. ''Konnichiwa. I'm Cherry. I'm from the Czech republic. It's a small country in Europe. I'm a Caffekos!'' teď už na ni koukal zaraženě i Kanon. Nyappy se prosoukal kolem kluků, očichal ji a když zjistil, že není nebezpečná, skočil ji do náruče.
Bou tu nakonec zůstal na oběd i na rozbalování dárků. Odešel domů až zároveň s ostatními. Všichni si vzali své dárky domů, dokonce i Kanon svoji dívku. Co jiného mu zbývalo. Vyhodit na ulici ji nemohl. Nejdivnější na tom bylo to, že ona sama nevěděla, jak se tam zjevila a kluci o tom neměli ani páru. ''Rodiče budou zírat.'' usmál se na Cherry a rozloučil se s klukama. Uvidíme se zase zítra.
 
Ukradla jsem si to z vlastního blogu: www.loveisyou.blog.cz :)